Kdo jsme ...

Nejsem zrovna moc tvůrčí, takže vyplodit něco o sobě - o nás, nebylo nejsnadnější, ale snad vám trochu přiblížím něco o naší malé chovatelské stanici a lásce ke zvířátkům.
Pejska už jsem si přála když jsem byla v kočárku a když jsem pak uměla mluvit, tak jsem rodiče den co den prosila, aby mi koupili pejska, ale to se mi z počátku vůbec nedařilo,bydleli jsme v paneláku v Plzni. Tak jsem alespoň chodila venčit a hladit jednu fenku k sousedce, která bydlela vedle ve vchodě. Jezdila jsem také každé prázdniny a víkendy k prababičce do vesničky Kříše, kde jsme měli různá zvířátka, jako je drůbež, prasátko, kočka, ale pejsek tam také chyběl. Jednou, to mi bylo asi 6 let, tak se fence, kterou jsem chodila venčit, narodila štěňátka voříšků a konečně se nám společně se starší sestrou podařilo rodiče přemluvit ke štěňátku. Vybrali jsme si s rodiči pejska, kterého jsme pojmenovali Filípek. Konečně jsem měla svého psího kamaráda, se kterým jsem mohla dovádět. Filípek se dožil krásných15 let.
V té době už jsem chodila na koníky do Starého Plzence, kde jsem se potkala se svým současným přítelem a jeho doprovázel bernský salašnický pes, tedy fenka, kterou měli jeho rodiče. Po čase se nám narodila naše dcerka Markétka, ale už v té době jsem pokukovala po australském ovčákovi, kterého jsem nejdříve viděla někde v mediích a později i na výstavách. Líbili se mi pro svou povahu, střední velikost, barevnou rozmanitost a také, že jsou vhodní i pro různé psí sporty. Zaujalo mě i to, že jsou někteří bez ocásku. Hledala jsem spoustu informací na internetu a hned jsem věděla, že toto plemeno je pro mě to správné, ale dokud byla dcerka moc malá, tak to časově nešlo. Později když dcerka povyrostla, tak i ona si začala přát pejska. Zamilovala se do australského ovčáka, kterého jsem viděli předvádět agility v rámci doprovodného programu na jezdeckých závodech, kde jsme byli s koňmi, které také máme. Více o nich najdete v samostatné sekci koníci. Později se nám to oběma splnilo a pořídili jsme si naše zlatíčko Penny. Je to naprosto úžasná fenka, která splnila všechna naše očekávání. Více o ní se dočtete na její stránce. V roce 2015 jsme si požádali o chráněný mezinárodní název chovatelské stanice, který nám nakonec uznali "z podhradí Staré Plzně". Moc se těšíme na štěňátka, protože to je něco nádherného, když se takových malých prdelek prohání po zahradě víc... V budoucnosti by jsme si i od Penny chtěli nějaké štěňátko nechat... 
Dcera Markétka je moc šikovná na výstavách, jak s
Penny, tak se svou Merilin, kterou si moc přála jako pejska do postele. Uvidíme, co čas přinese dál :-)